EN | CZ 

Kázání 2018-05-27 - Zdeněk Eberle

30. Května 2018

Kázání na Lochotíně – neděle 27. května 2018, neděle svaté Trojice

Ž 29; Iz 6,1-8; Ř 8,12-17; J 3,1-17 v. 8 „Znaky nového rodu“

Když jsem se připravoval na toto dopoledne, tak jsem procházel svá kázání za posledních asi 19 let a zjistil jsem, že na třetí kapitolu Janova evangelia jsem kázal už dost často. A tak jsem si dnes vzal na pomoc Wesleyova standardní kázání; jejich druhý díl se jmenuje „Cesta s Bohem“. (Jednotlivé díly jsou logicky seřazeny; 1. Cesta k Bohu, 2. s Bohem, 3. Kázání našeho Pána na hoře, 4. Cesta posvěcení a 5. Cesta víry.) A jen tak na okraj: Dnes je neděle Boží Trojice. (Ale o té lidsky nepochopitelné skutečnosti Boží Trojice jsem už také kázal… J)

Třeba si myslíte, že 3. kapitola J evangelia je především vhodná pro evangelizační kázání. A tak jsem vděčně sáhl po Wesleyově myšlence, která se opírá o 8. verš J 3, jak že je to „s každým, kdo se narosil z Ducha“?

Ale ještě krátce k pojmu „znovuzrození“. Nevím, kolik z vás by si mohlo myslet, že o tom není třeba mluvit; vždyť je to (takzvaně) jasné, že? Narození Božího dítěte je duchovním vzkříšením a branou k novému životu pro toho, kdo byl dříve duchovně mrtvý kvůli svému hříchu. Z člověka, který se oprávněně obával Božího hněvu, se stává dítě Otce, který je v nebi.Tomu se v teologii říká znovuzrození.

Jenže se třeba můžete setkat, že skutečnost znovuzrození je přítomná v kdejakém náboženství.

A tak mi dovolte v tomto dlouhém úvodu takovou biologickou paralelu: (Základy křesťanské víry, str. 333) V základech Křesťanství od Boise je to v odstavečku, který autor nadepsal „Duchovní početí“ a autor se tam odvolává na větu z 1 P 1,23:“Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží.“ Petr v této kapitole píše, že člověk přichází do Boží rodiny díky Kristově smrti (v.18-19) a skrze víru (v.21). Apoštol Petr tam dále říká, že Bůh je Otec svých dětí, když připodobňuje Boží slovo k lidskému spermatu. Čteme tam: neboť jste byli znovuzrozeni ne ze smrtelného, ale z nesmrtelného semene skrze živé a zůstávající Boží slovo,…

A tak si to můžeme představit na biologické paralele: Bůh do našeho srdce (osobnosti) nejprve umístí to, co bychom mohli nazvat vajíčkem spásné víry. Vždyť i víra je dar. A pak, Bůh vysílá semeno svého slova, které v sobě nese Božský život, aby proniklo do vajíčka víry. Výsledkem je početí nového života. Vzniká duchovní život, jenž má svůj původ v Bohu a který není nijak spojen s tím, co ho obklopuje. Proto může apoštol Pavel říci: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ Poté, co do člověka vstoupil svatý Boží Duch, aby v jeho nitru zasadil nový život, není už daný člověk tím, kým kdysi byl, protože je v něm nový život.

Je to duchovní skutečnost, která je ale zřetelná – časem – z vnějšku. A opět: jde o stejný princip, jako když se má poznat pravé pokání. Pozná se to podle toho, co působí. Podle ovoce. Podle jednoznačných znaků. A o tom chci něco říct podle Johna Wesleye.

A je to k tomu osmému verši: „Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

  • Prvním znakem je víra. A píše o tom jak apoštol Pavel (Všichni jste skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši Ga 3,26) i
  • Druhým znakem těch, kdo jsou narozeni z Boha, je naděje. A jako existuje mrtvá víra, tak existuje i mrtvá naděje.
  • Třetí biblický znak těch, kdo jsou zrozeni z Boha, je láska. Ga 4,6: „Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí

apoštol Jan (Těm, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc – právo, výsadu – stát se božími dětmi. J 1,12). Ale nejedná se tu o teoretickou nebo spekulativní/účelovou víru!! Není to odříkání – v dobré víře – toho, že Ježíš je Syn Boží nebo článků víry či křesťanského vyznání víry. To by byla mrtvá víra. Ta živá víra je „pevné spolehnutí a důvěra v Boha, že pro Kristovy zásluhy jsou mu odpuštěny hříchy a že je smířen s Bohem“. Je to lidský postoj, kdy člověk dobře ví, že nemá, čím by si to zasloužil, nemá naději ve vlastní spravedlnost či své vlastní skutky. Dobře to ilustruje povzdech marnotratného/ztraceného syna: „Zhřešil jsem. Už nemohu být tvým synem“. Tato víra, kterou jsme zrozeni z Boha, je upřímnou důvěrou v Boží milosrdenství skrze Pána Ježíše. A pak ji můžeme celým srdce vyznávat třeba v Apoštolském vyznání víry, atd.

Bezprostředním ovoce této víry, kterou jsme narozeni z Boha, ovocem, které k tomu patří, je moc nad hříchem. Je to moc nad vnitřním hříchem, protože Kristova krev nás očišťuje od každé zlé touhy a žádosti. Je to moc i nad vnějším hříchem, nad každým zlým slovem a činem. Apoštol Pavel píše (Ř 6), že „hříchu jsme zemřeli“. Starý člověk byl v nás ukřižován spolu s Kristem, aby tělo, ovládané hříchem bylo zbaveno své moci a my už hříchu neotročili. Já vím, že si říkáte, že vaše zkušenost je jiná. Moje také. Ale vždycky si mohu uvědomit, v každém pokušení, že už nemusím!!! Mám svobodu odmítnout. Není to silnější než ty, narozený do nového života. A můžeš to znovu a znovu odmítnout. Pokud ti někdo říká, že můžeš hřešit a zůstat Božím dítětem, tak je to nutné vysvětlit. Abys zůstal Božím dítětem, musíš se s každým hříchem rozejít. Nezůstávat v něm. Odmítnout ho. A Jan ve svém listu píše, že podle toho se rozeznávají děti Boží a ďáblovy. Asi vás napadají takové ty masivní hříchy: cizoložství, vražda, nenávist a podobně. Já mám na mysli všechny hříchy. Závist, pomluvu, zlehčování bratra či bližního, sobectví, obžerství či nestřídmost.

Jiným ovocem této živé víry je pokoj. Pán Ježíš nám před svým odchodem odkázal svůj pokoj. Je to klid duše, nad kterým se diví i ten, „kdo je z Boha“. Je to ten pokoj, kteří střeží srdce i mysl. Je to pokoj Božích dětí.

Naděje, která není od Boha, ale od Božího nepřítele. Do té Boží naděje patří svědectví Božího Ducha, že jsme Boží děti. To je velice intimní záležitost a vím, že když jsme kdysi měli „školky“, tak jsme lidem říkali, že sami sebe můžeme oklamat, že věříme a máme naději, ale svědectví Božího ducha našemu duchu, že jsme Boží děti, si navodit dost dobře nemůžeme. Takto svědčí Boží Duch duchu všech Božích dětí, že jsou Božími dětmi. Tento argument apoštola Pavla čteme v listu Římanům (8,14-16): „Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.“

Duch synovství dává naději!! Do všech situací, kdy bychom si bez toho mohli oprávněně zoufat. Spolu s ním přichází do našich situací i Duch – Utěšitel, který dává pokoj i radost. A čím víc stárnu, tím víc si připomínám úžasné větu z dopisu apoštola Petra (1,3-9): „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.“

Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče.“ V tomto Duchu vidím Boha jako smířeného a milujícího Otce, za kterým mohu přijít se vším. Říkám-li se vším, myslím, se vším. S prosbou o denní chleba, s prosbou o vše, protože v tomto vztahu si Boží dítě uvědomí, jestli žádá podle Boží vůle nebo ne. Mohu přicházet se svou radostí i svými pochybami, s prosbou o pomoc ve zkouškách i pokušeních. Mohu přicházet s každým pokáním. Když odrážím Boží lásku ve své lásce k němu, dobře vím, co mého Otce kvůli mně bolí a co mu dělá radost. I to motiv lásky k Otci. Protože nechceme zraňovat ty, které milujeme.

Neodmyslitelným ovocem této Boží lásky je láska k bližnímu, ke každému člověku. Protože toho i toho stvořil Bůh. Bůh nás učí, jak máme milovat, tím, že se učíme, jak on nás miluje. Asi nám vyčpěl princip Boží bezpodmínečné lásky, kterou se máme učit, protože to slýcháváme často. Jenže se v tom potřebujeme cvičit. V lásce, která je rozhodnutím vůle a něco udělá, aniž by čekala vděčnost či odměnu. Pak už je pro nás menší problém milovat lidi kolem nás bezpodmínečně. Ty, kteří mají jiné názory, jsou nám (emocionálně) nesympatičtí, protože jsou tak jiní!!! Boží děti na to mají. Dokonce mají na to milovat své nepřátele.

Součástí naší lásky k Bohu a k lidem je poslušnost Božím přikázání. S vědomím, že to není zásluha, ale výsada Božího dítěte. Protože nebeský Otec chce přece pro nás to nejlepší a ví, co nám prospívá a co ne.

Závěr: Nejsou to zdaleka všechny znaky, které jsou v Písmu. Z Wesleyových biblických citátů jsem vybral jen některé, snad ty nejdůležitější a zároveň nejznámější. Jsou to důsledky nového života v nás. Věřím, že Duch svatý ti i teď pomáhá si uvědomit, jsi-li Božím dítětem, znovuzrozeným člověkem. Otázka tedy nezní, byl-li jsi pokřtěn nebo čím jsi byl v jisté době svého života, ale čím jsi nyní. Je teď Duch synovství ve tvém srdci? Otázka také nezní, byl-li jsi (kdysi) narozen z vody a z Ducha, ale jsi teď chrámem Ducha svatého? Spočívá Duch Kristův a Duch slávy na tobě i nyní? Neříkej si, čím jsi kdy byl(a), ale čím jsi dneska. Boží milost pořád trvá. Je tu!! Ještě není pozdě. Nevím, mohu-li to tak říct, ale znovuzrodit se může člověk ještě jednou v pokání a přijetí nové milosti. Člověk si může omluvit všechno. A satan nám vždycky ochotně pomáhá se rozumně vymluvit.

Modlitba: Amen, Pane Ježíši! Nechť každý, kdo se chystá opět hledat tvou tvář, přijme znovu Ducha synovství a volá Abba, Otče! Dej mu nyní opět moc, aby věřil ve tvé jméno a stal se Božím dítětem, aby věděl a poznal, že má „vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů“ a „nedopouští se hříchu, protože se narodil z Boha“. Nechť je nyní „znovu zplozen v naději živou“. A protože „je synem/dcerou“, nechť Duch slávy a lásky spočine na něm a očistí ho od každé poskvrny těla i ducha a naučí ho dokonalému posvěcení v bázni Boží. Amen.

Výzvy?? Kdo není Božím synem/dcerou… Kdo chce znovu odevzdat svůj život Kristu.

Slovo na cestu: Ježíš říká: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. J 3,5-7

Požehnání: Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého s vámi všemi.2K 13,14(B 21)

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Bankovní spojení: Fio banka a.s., 2800133169/2010

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2020 ECM Plzeň 1 - Lochotín