EN | CZ 

Kázání 2017-10-15

16. Října 2017

Mt 22, 1-14

Být vítaným hostem

(15.10. 2017, ECM Plzeň 1, Bolevecká náves)

Všichni jsme zváni na slavnost, jakou svět ještě nezažil. Jsme zváni poznat, co všechno jsme v životě hledali a nenacházeli. Jsme zváni zjistit, kdo skutečně jsme, navzdory všem svým dosavadním snahám o rozvoj své osobnosti. Bůh už všechno přichystal. Jestli však jeho pozvání přijmeme je v našich rukách. Mnozí jeho pozvání odmítli. Mnozí jej stále odmítají a je celkem jedno, čím si to zdůvodňují. Mnozí jeho pozvání přijali a přijímají. Nejdůležitějším však není být pozvaným hostem. Nejdůležitější je být vítaným hostem.

-----

Král z Ježíšova podobenství je doslova umanutý. Trvá na tom, že slavnost bude, i když mnozí odmítli a stále odmítají. Jeho velkorysá náruč zůstává otevřená stejně jako jeho srdce. Svatební síň se prostě naplní. Přestože někteří odmítli a odmítnou přijít, přijdou jiní. Přijdou dobří i zlí. (!) Ó, jak dobrá je to zpráva o Bohu a jeho království! O našem pozvání k Bohu evidentně ani trochu nerozhodují naše zásluhy; a už vůbec ne naše kvality. Pozvaní pro své pozvání nemůžou nic udělat. Stačí prostě jen projevit ochotu přijít. Dveře jsou otevřené. A tak lidé přichází.

Když měla slavnost - svatební hostina královského syna začít - mezi stolovníky náhle vstoupil sám Král. Jeho pohledu neuniklo, že je tam člověk, který není oblečený na svatbu. Král byl spíše udiven, než pobouřen. „Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?“ Dal mu tím šanci, aby se obhájil. Ten člověk se však nezmohl ani na slovo. Evidentně na slavnost přišel s tím, že Král i jeho syn pro něho moc neznamenají. Přišel bez jakékoliv úcty ke Králi a k jeho synu. Teprve ve chvíli, kdy se ocitl před Králem, poznal, komu projev své úcty odepřel - koho to urazil. Stál před velikým a mocným Králem v celé nahotě své lidské pýchy, svého vzdoru a své ubohosti a nedostatečnosti. Až do této chvíle si byl tak jistý sám sebou (svými kvalitami a svým způsobem života). Tahle jeho sebejistota se však v okamžiku úplně rozplynula. Ocitl se před Králem jen se svou vinou. Věděl, že je správné přijít s úctou a obléknout svatební roucho. Ale on nechtěl.

Ježíš nám představuje Boha jako velikého Krále, který dává všem lidem stejnou příležitost, aby vděčně přijali jeho velkorysou nabídku. Je to Bůh, který obdarovává toho, kdo se obdarovat nechá. Je to Otec, který poslal na svět svého Syna, abychom jeho prostřednictvím mohli vstoupit do nejdůvěrnějšího vztahu lásky s ním samým. Církev v Ježíšově podání není žádným elitním klubem. Není to však ani klub falešné útěchy, kde si člověk může žít, jak ho napadne s plnou pusou slov o Božím milosrdenství. Před tím nás Pán, tímto podobenstvím, velmi naléhavě varuje. Někteří totiž přijmou pozvání na hostinu Božího království - nechají se pokřtít - ale jejich život je důkazem o tom, že Bůh, jeho Syn a jeho království pro ně jsou celkem bezvýznamnou (okrajovou) záležitostí.

„Příteli, jak si se sem dostal?“ Je to otázka položená každému z nás, kteří přicházíme na hostinu království, kterou Bůh prostírá ve společenství církve. Vyzývá nás, abychom pravdivě odpověděli, jestli tu také my nejsme bez odpovídajícího oděvu. Nejsou to ani šaty člověka bez domova, ani šaty mecenáše podporujícího církev, ani šaty řeholníka nebo aktivního služebníka církve, ani šaty neúnavného a poctivého pracovníka, apod. Je to oděv pokorné vděčnosti před Bohem. Hoden svatební hostiny království je ten, kdo ví, že je to nezasloužený dar. Kdo ví, že potřebuje Boží odpuštění, přijme jej a pak znovu a znovu. Jen ten, kdo uzná, že je sám ze sebe zlý, může mít podíl na Boží dobrotě. Takový člověk už ví, že kromě sebe nemá, co by Králi mohl nabídnout. Je přemožený Královou dobrotou a dává se mu plně k dispozici. Nechce už žít podle sebe, ale pod vládou svého Krále. Pokorná vděčnost před Králem je oděvem těch, kdo jsou na hostině království vítanými hosty. To jsou ti, kdo oblékli a oblékají Krista.

Postoj, se kterým člověk k něčemu přistupuje, se zrcadlí ve všem, co v té, či oné záležitosti dělá. (Když jdeme navštívit přítele, nejdeme za ním v zašpiněném oblečení, ve kterém jsme pracovali na zahradě. Samozřejmě víme, že to, na čem našim přátelům záleží, nejsou naše šaty. Ale přesto i svým oblečením jim dáváme najevo svoji úctu. Skutečnost, že se připravujeme na návštěvu, je vyjádřením citů a určitým oceněním našich přátel. A podobné je to, když někdo míří do Božího domu.) Ježíšovo podobenství nemá co dělat s naším oblékáním do shromáždění; mluví však o rozhodujícím postoji, se kterým do Božího domu a do Boží přítomnosti přicházíme. Ježíš mluví o postoji pokorné vděčnosti - o postoji, který tomu nešťastníkovi z jeho podobenství chyběl.

I mezi pozvanými (pokřtěnými), kteří navštěvují církevní shromáždění, se občas setkáme s vlažností a lhostejností. Kolikrát jsme si to už uvědomili sami u sebe. Zůstat lhostejný vůči Králi a jeho Synovi - to je však cesta, která končí zavržení od Krále. Kdykoli člověk zaslechne a rozpozná Boží promluvení, ale nechá to vyšumět, jedná lehkovážně. Podceňuje důležitost nabídky, která mu byla právě darována. Odmítá pozvání na hostinu království. A nic na tom nezmění ani fakt, že je pokřtěný. To že byl někdo ponořený do vody, totiž neznamená, že automaticky je také ponořený do Krista.

Bůh je Král nesmírně trpělivý. Ale je to i spravedlivý Soudce. To, že v církvi budou až do konce společně zlí i dobří je Ježíšovo prosté konstatování. Není to však v žádném případě obhajoba zla a vzdoru. Pohrdání Boží milostí nikdy nezůstává bez následků. Ježíš nás - nově pozvané na hostinu království - svým podobenstvím milostivě varuje. Ne všichni pozvaní se stanou vítanými. Svým životem - svým postojem vůči Králi a jeho Synu - se můžou připravit o své vyvolení. (!) Je nebezpečné podlehnout pocitu vlastní výjimečnosti. O své vděčnosti a pokoře před Bohem si nechtějme nic namlouvat!

Bůh nás ústy svého Syna zve na hostinu království. Zatím je to stále jen podobenství, které je výzvou k přijetí Božího pozvání. Výzva k přijetí života, který nám připravil. Zatím je to stále výzva plná milosti, která nás sice soudí, ale neodsuzuje.

(?) Proč bych měl být dnes vyvolen? Co pro mě znamená Král a jeho Syn? Na co dnes spoléhám ve svém vztahu k Bohu? Jsem oblečený do svatebního roucha pokory a vděčnosti? Tento oblek nejde ničím nahradit. Pokud ho nemám, ničím to neomluvím. Pouhá slova to nikdy nezmění. Změnit to může jen naše skutečné pokoření, odevzdání se Bohu a vykročení ve víře po cestě, kterou šel jeho Syn (Znamení změny: Touha po slyšení Božího slova a jeho naplňování; bolest nad hříchem a postoj pokání - odmítání zlého; milování Boží rodiny – jednající láska).

-----

Je to veliká milost, že na otázku, kterou Král položil onomu muži bez svatebních šatů, smíme odpovědět teď, když ještě máme příležitost ke změně. Jsme pozváni, abychom mohli být i vybráni - být mezi těmi vítanými na hostině království. To, kdo bude vybrán, není Králova libovůle. Je to volba, kterou nechává na nás. Vše už je připraveno. (!) Odmítněme cokoliv, jen ne Syna a život, který nám dává on! Amen

Slovo na cestu: 1J 5, 11b-12

Kontakt:

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2017 ECM Plzeň 1 - Lochotín