EN | CZ 

Kázání 2017-10-08

10. Října 2017

Nebudeš otročit.

Text, který jsme četli, je pro nás s trochou nadsázky psaný záznam první open-air bohoslužby. Nedochovalo se nám, kdo vedl chvály. Asi proto, že ještě nestihli žádnou chválící skupinu založit. Ani neměli žádný chrám, nebo kostel nebo alespoň modlitebnu. Vlastně neměli ani bibli, ani zpěvníky, ani kazatele a kněze jak je známe dnes. Neměli tradici, liturgii ani jiný řád. Slyšeli však kázání, které se zachovalo až dodnes a místo kafe po bohoslužbě se snažili dostat trochu dál od místa bohoslužby.

Kázání, které tehdy posluchači slyšeli, podle našeho textu nepřednesl žádný kazatel. Ani Mojžíš nestál tehdy za řečnickým pultem. Je psáno: „Bůh vyhlásil všechna tato slova.“ Vykladači mohou mnoha způsoby interpretovat tato slova. Pro dnešek se však přidržme toho doslovného znění. Zde jde vskutku o Boží slovo.

Vždy překvapuje, že jedno Boží slovo, slyší každý člověk trochu rozdílně a někdy úplně jinak. I ti vykladači, které jsem zmínil před chvilkou. I tehdy když slyšeli Boží kázání, rozuměli mu jinak než třeba Mojžíš. Oni reagovali strachem; chvěli se a zůstali stát opodál, nebo se také překládá, že ustoupili dál. Měli strach o život a už nechtěli, aby s nimi hovořil Hospodin přímo. Řekli: „Hele, Mojše, máme strach, že nám jde o život. Víš co, mluv s Adonai ty a pak nám to všechno vyřídíš.“ Slyšeli slova zákona, viděli co doprovází Boží přítomnost a dostali strach. Jak to, že se Mojžíš nebál?

Celé dlouhé generace božího lidu slyšely všechna ta slova jako slova přikázání. Ano i my máme v našich ekumenických biblích napsáno, že Bůh vyhlásil všechna tato přikázání. A jako přikázáním jim rozumíme i dnes. Mnohokrát jsem slyšel takovou předběžnou sebeobhajobu: „Bůh proti mně nic mít nemůže. Vždyť přece Desatero dodržuju.“ Mám vždy pokušení, zeptat se dotyčného, zda vůbec desatero zná. Jednou jsem se i zeptal. Bylo to v práci, po mailu. Dotyčný člověk si ho nejspíš našel na internetu a pak to překopíroval. Zavedli jsme řeč na první přikázání, vědom si toho, že komunikuji s člověkem, nekřesťanem. Odpověď už nebyla tak jistá.

Byly a jsou skupiny věřících, které tato Boží slova chápou jako programové prohlášení pro svůj život. Zkoumají ta slova a snaží se je do důsledků uplatňovat ve svých životech. Leckdy se jim to daří. Jsou oblasti, které zvládají mistrně. Například si nikdy nepořídili žádnou sochu ani řezbu nebo obraz, kterému by se pak klaněli. Do synagogy či kostela chodí každou sobotu, nebo neděli, když to jde. Ani ještě nikoho nezamordovali. Svou ženu nikdy nepodvedli s jinou ženou. A vědomě si ještě nikdy nic cizího nepřivlastnili Je pravda, že jim to Ježíš svým komentářem v Kázání na hoře dost ztížil, ale oni se nedají. Mají být na co hrdí. Cvičí se v poslušnosti a dosahují skvělých výsledků. Jen je škoda, že to okolí moc neocení. Za takovou poslušnost se medaile ani čestná uznání nerozdávají. Příklad: Za to, že řidič dodržuje pravidla provozu, také nedostává žádné ocenění.

Pak už je jen krůček k tomu rozumět všem Božím slovům jako normě, podle které mohu měřit jiné lidi kolem sebe. Alespoň v těch oblastech, kde se to mně daří. Když je někdo mimo tu normu, pak mám příležitost na to poukázat. „Hleďte, jaký je to hříšník.“ Můžeme slova Desatera zredukovat na takový etický kodex, nad jehož dodržováním pak budeme bdít jak drábové. Tímto nechci říci, že si nemáme všímat bratrů a sester kolem sebe. Jde o ten motiv. Jde o to:
a) odhalit druhého jako hříšníka, postavit ho na pranýř, zostudit jej,
nebo
b) má jít o jeho záchranu motivován láskou němu?
Máme se povzbuzovat a napomínat, čím více vidíme, že se blíží Den Kristův, ale nemáme se vzájemně skandalizovat a to ani veřejně, ani potají v kuloárových řečech.

Všechna tato Boží slova, Desatero, se nejspíš nemělo stát bičem poháněče, který jím mrská otroky.

Vyvstává otázka: Jak tedy máme my, dnes rozumět slovům Dekalogu? Žijeme přece pod milostí, a nikoliv pod Zákonem. Od Zákona nás Kristus osvobodil, máme ho tedy ignorovat? John MacArthur řekl: „Nedokážu se spasit poslušností vůči zákonu, ale nemůžu být posvěcený ignorováním zákona.“

Možná si dnes asi nevybavíte, jaké bylo první kázání, které jste ve svém životě slyšeli. Nejspíš se vám tehdy kazatel nepředstavil. Bůh se svým posluchačům představil: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh.“ Já jsem tvůj, to je přeci vyhlášení vztahu. Podobně se romanticky zamilovaní rozplývají, když si sladce opakují definici lásky: „Ty a já.“ Hospodin začal vztah s lidem, když jej „vyvedl z Egypta, z domu otroctví.“ Lid je schopen vztahu, svobodného vztahu, na rozdíl od dřívějšího stavu otroctví. Vztah předpokládá svobodu obou stran vztahu - vztah přijímat nebo odmítnout.

Vztah předurčuje to, jak člověk slyší, jak rozumí tomu, co je řečeno. Známe to ze svých vlastních životů. Kde jsou napjaté vztahy, tam se snadno i dobré slovo může stát příčinou rozporů. Naopak tam, kde je vztah důvěry a porozumění i nepromyšlené málo citlivé slovo neudělá vážnější škodu. To jaký vztah máme, máme-li, předurčuje to jak slyšíme, vnímáme a rozumíme Božím slovům. Mohou to být příkazy, normy, jejichž nesplnění je přísně trestáno, nebo to jsou pouhá doporučení a rady?

Možná nám brání správně rozumět těm slovům to, jak jsou přeloženy. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ Ten minulý čas nám dává rozumět, že šlo o událost, která se stala kdysi pradávno. Tak dávno, že ani archeologové se tam ještě neprokopali. Jenže znalec hebrejštiny může rozumět té druhé části takto: „Já tě vyvádím ze sevření, z domu otročení.“ Nebo také „Já způsobuji tvoje vyvádění ze sevření.“ Naše osvobozování se děje v přítomnosti, právě teď. Neděje se na základě nějakého našeho přesvědčení, osobní disciplíny, duchovního cvičení a snahy i když to je dobré. Děje se tak Božím zásahem. Bůh vstoupil a vstupuje do vztahu s námi jako církví i jako jednotlivci. On překonává to naše sevření hříchu a oddělenosti od Něj. Odemyká naše pouta. Pak nám dává nahlédnout do své přirozenosti, když nám dal a dává svého Ducha. Teprve tehdy můžeme vidět a vnímat jeho záměry s námi, porozumět jeho slovu. Duch svatý si v našich srdcích otevře filiálku, abychom si jej zamilovali. Tehdy s námi naváže vztah, který je úplně odlišný než jakýkoliv jiný. Do tvé přirozenosti se dostává Boží přirozenost a s trochou nadsázky tě mohu označit jako „dvojjediného“. Tehdy se slova Desatera promění z příkazů, na zrcadlo tvého vztahu s Bohem:

  • Nemáš jiného boha, mimo Hospodina. Proč taky?
  • Nezobrazuješ si Boha ničím co je nahoře na nebi, dole na zemi, ve vodě ani pod zemí. To co znáš, se přece nedá zobrazit! Ničemu takovému se neklaníš. Vždyť by to bylo směšné.
  • Nezneužíváš Božího jména, protože ho máš ve zvláštní vážnosti a bázni
  • Pamatuješ na sedmý den, je ti svatý. Nezapomínáš na něj, protože se doslova těšíš na to, až budeš spolu s církví oslavovat to osvobození, kterého se ti dostalo. Mezi tím, ve všední dny, kdy pracuješ, se denně obracíš na svého milujícího Pána v modlitbách a dychtíš po jeho slově v Bibli.
  • Ctíš své rodiče, byli ti dárci života spolu s Hospodinem. Máš je ve vážnosti, dokud žijí. (Pokud žijí, navštiv je dnes, nebo odpoledne jim zavolej a modli se za ně každý den.
  • Nezabíjíš, necizoložíš ani nekradeš. Nechápeš proč bys to vůbec dělal. Vždyť je to přímo proti tvé přirozenosti v Duchu svatém.
  • Nemluvíš křivě a falešně o svých blízkých. Vnímáš je jako dary, které máš kolem sebe od Hospodina.
  • Netoužíš po ničem, co má tvůj blízký. Všechno co má, mu dopřáváš. Víš totiž, že závist je jako jed, který může tvoji duši otrávit. Ty jsi ovšem byl uzdraven z moci z Výsosti. Proč bys tedy lačnil po něčem, co pro tebe nemá cenu? Naopak tomu, kdo potřebuje, dáváš ze svého.

Tvojí jedinou touhou, je být v Boží přítomnosti, v Jeho blízkosti, v pevném blízkém vztahu. Rád bys svou zkušenost předal jiným a snad jediné co tě štve je, že se ti to nedaří. Desatero se ti stalo znamením, že jsi v Boží blízkosti, která tě proměnila. Není to zápas a prohry, ani snaha a frustrace. Desatero se ti stalo ovocem Ducha svatého. On to v tobě způsobil, a ty tak jednáš, protože sis zamiloval Hospodina.

Jednat podle Božího zákona přeci nemusí být na základě nařízení, ze strachu či ctižádosti. Když žena připraví své rodině úžasný oběd, může mít různé motivy, ale mezi nimi asi bude dominantní láska k členům rodiny. Nedávno jsem, z druhé ruky, slyšel tento rozhovor. „Můj muž mi každé ráno připraví snídani, udělá kávu. To je prostě nádhera.“ Druhá žena jí na to odpověděla: „No pěkně jsi si ho vycvičila.“ Ta první to odmítla. Řekla: „Ne, nevycvičila. On to dělá z lásky a s radostí.“

Křesťanství není etický kodex. Je to milostná záležitost. Je to život z Ducha, v němž se máme stát profesionálními milovníky Boha a lidí. Brennan Manning

Jak slyšíš Boží slovo ty? Je to pro tebe potenciální meč nebo bič? Je to pro tebe příliš vysoká laťka, kterou se stále snažíš přeskočit? Nebo je pro tebe zrcadlem, v němž vidíš, jak se momentálně vyvíjí tvůj vztah k Hospodinu? Je ten obraz dokonalý, nebo je potřeba si přiznat: „Není to ono, Pane, pomoz mi s tím.“

Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. (2. Korintským 3, 17)

SNC: 2K 3.15-18 A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. 16Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘. 17Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. 18Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.

Požehnání: 2K 12. 11,13 11Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením. … 13Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Kontakt:

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2017 ECM Plzeň 1 - Lochotín