EN | CZ 

Kázání 2017-09-10

17. Září 2017

Texty: Dt 19,14-21, Ž 149, Ř 13,8-14, Mt 18,15-20

Tuší někdo z Vás, v čem je ten dnešní text výjimečný? Proč se někteří lidé domnívají, že nejde o autentický výrok Ježíše?

Uvykli jsme tomu, že církev mluví o Ježíši a je to tak v pořádku. Ale opačně to tak není. Ježíš o církvi téměř nemluvil. Máme zaznamenána pouze 2 místa a obě jsou v Matoušovi a obě mají hodně společného – Mt 16,19 a Mt 18,18.

Slavný bonmot Loisyho z roku 1902 na toto téma je docela trefný: Ježíš zvěstoval Boží království a místo toho přišla církev.

Co tím chci říct? Jen tolik, že církev nebyla Ježíšovým tématem. Jeho tématem bylo Boží království a církev by si měla oboje připomínat – jak to, že tématem Ježíše bylo Boží království, tak to, že církev jeho tématem nebyla.

Ale není nutné nad tím textem hned lámat hůl – pokud to Mt zaznamenával, nepředpokládám, že nám chtěl nějak zkreslit Ježíšovo učení, ale naopak - šel po smyslu slov. A my bychom to také takto měli chápat.

Pozn.: Abychom nebyli jako ten student, kterého stařičký profesor požádal: Dojděte se podívat do posluchárny, zda jsem tam nezapomněl deštník… po 10ti minutách přijde student zpět se slovy: Ano, nechal, pane profesore.

Uvedu příklad z Bible – vzpomeňme si, co řekl Bůh člověku o onom stromu v zahradě: Gn 2,16b-17, pak se do toho vloží had a trochu to překroutí. No a následně čteme, co si člověk z toho Božího přikázání odnesl: Gn 3,3b. Vidíme, že si nepamatují přesně slova, ale pamatují si smysl.

A je to přirozené, protože Bůh k nám často mluví tak, že si to až my převádíme do lidských slov. Jeho hlas je ale hlasem srdce a často nám slova nestačí.

Proto nemusíme Matouše chytat za slovo, ale pochopit, že nám prostředkuje lidskými slovy to, co s Ježíšem zažil. Tlumočí nám 3 roky intenzivního života s Ježíšem, dělá to s odstupem času a ještě v jiném jazyce, než v jakém se s Ježíšem tehdy bavil – řecky a ne aramejsky.

Místo chytání za slovo je snad lépe pochopit Matouše tak, že říká: Tak nějak nám to Ježíš říkal, v tomto smyslu vlastně mluvil o církvi.

Zvláště zde tedy nemá smysl slovíčkařit, ale brát to cum grano salis.

Zastavme se na chvilku u kontextu, která je důležitý. Je jím téma hříchu a nastavení pravidel.

  • SZ – novozákonní citát Mt 18,16 je z oddílu o útočištných městech. V tomto textu nejde primárně o odsouzení viníka, ale o ochranu toho, kdo udělal chybu nechtěně – Dt 19,4b-5 - jsme odkazováni na vstup do zaslíbené země. Vznikání nového společenství víry, nové etapy dějin Božího lidu. „Izraeli, budete mít útočištná města – tam se uteče ten, kdo se proviní neúmyslně. Je to ochrana proti linčování, proti krevní mstě, proti pronásledování. Budete mít 3 města a až obsadíte zemi, tak další 3. Jestliže kdo zhřeší neúmyslně, jestliže někdo udělá chybu, bude mít, kam se utéci.
  • NZ – jsme také na hranici nového času, na hranici zaslíbené země, na hranici Božího království, které Ježíš přinesl na zem. A opět je zde téma hříchu, viny, chyb – jenže ten nový věk, věk Ježíše Krista, jde mnohem dál než text starozákonní.

Shrnuji: Oním citátem jsme odkazováni do času obsazování země, do času, kdy se kladou nové základy Božího lidu a soužití v něm.

  • Před naším oddílem se mluví také o hledajících: Mt 18,12-14 - Nejsou zde hledající, kteří chtějí vykonat pomstu jako v SZ, ale jsou zde ti, kteří hledají zbloudilou ovečku. Hledají, aby byli zachráněni.
  • Po našem textu se mluví o naději pro hříšníky: Mt 18,21-22 - Už ne útočištná města jako v SZ, ale odpuštění. Kolikrát? Snad až 7x? Ne, pravím Vám, ale 77x.

SUM: V tom spočívá moc nového věku – chcete-li, v tom spočívá moc církve.

Možná tedy Matouš vložil slovo církev do úst Ježíšových – vlastně ale právem, protože zde Ježíš mluví o církvi, o tom novém věku Božího lidu. Věku, který je založený na odpuštění a lásce.

Všimněte si, že ten nový věk není věkem bezhříšným, ale odpouštějícím. To bych rád podtrhl: Není to čas bezhříšných, ale čas, kdy s hříšnými je nakládáno jinak – místo soudu milost a místo trestu hledání ztracené ovečky.

Verš 17 - Jestliže to máme oznámit církvi, jak to prakticky Ježíš myslel? Co Ježíš označil pojmem „církev“? Komu chce, abychom to oznámili? Oznam to na farní konferenci? Napiš to do polnice, vyvěs oznámení na nástěnku?

Církev: Myslím, že jde o Boží království mezi námi. Jde o Boží rodinu, rodinu víry. Společenství těch, kteří spolu lámou u jednoho stolu chléb.

Praxe bývá jiná: Když Tvůj bratr dělá něco, co se ti nelíbí, najdi někoho, koho získáš na svou stranu. Jestliže to dělá dál, najdi ještě jednoho nebo dva, aby Tvůj názor byl potvrzen ústy dvou nebo tří svědků. Jestliže Vás bude proti němu dostatek, rozešli maily po celé církvi, aby byl všemi definitivně odsouzen.

Vyberme si: Chceme být starým lidem, zůstat pohany, nevejít do Božího království, řešit věci pomstou? Nebo sechceme stát církví, kde platí nová pravidla? Chcete vstoupit do nového věku, do Božího království?

A ještě k naší snaze o nápravu druhých. Je dobré si klást otázku, o co mi vlastně jde?

Pokud mijde o sebe, aby vyšla moje pravda najevo, abych udělal spravedlnosti zadost, abych naplnil vše do puntíku a mohl si říct, že jsem udělal vše, jak Ježíš nařizuje, pak bych se měl raději tomu bratrovi, který upadl do hříchu, obloukem vyhnout. Pokud mu ale chci pomoc a pokud mi jde o něj – pak mohu s bázní jít a pozvednout ho.

Verš 17 – ať je ti jako pohan a celník – co s tím? Moje žena říkala, že se těší na vyložení této dvojice a já jsem rozpačitý, co k tomu říct. Snad jen že i to je dobré brát cum grano salis!

Pohan je ten, který nechápe a nerozumí – Boží pravidla jsou mu cizí. Jak s úsměvem vypráví Míla Čech své svědectví krátce po obrácení o tom, jak šel do hospody na cigaretku a bylo to fajn, protože tam mohl s lidmi mluvit o Kristu – a lidé v kostele pozvedali obočí, že jako šel na cigaretku a on vůbec nechápal, co by na tom mělo být špatně. Byl z pohanů a nevěděl, neznal…

Celník je ten, který rozumí, je z Božího lidu, ale sešel z cesty, kolaboruje, trní v jeho životě dusí dobrou setbu a on ve víře troskotá.

Dovolte mi k pohanům a celníkům poznámku. Rád bych připomněl, že Ježíš byl označován jako přítel celníků a hříšníků.

Nedávno mi říkal Milan Mrázek, kazatel v Jihlavě, že tam měli muže, který si půjčoval peníze. Postupně si naučoval hodně peněz a nesplácel – tak to prostě probublalo sborem a nakonec to musel řešit kazatel a „oznámil to církvi“, aby lidé věděli, s čím mají počítat. Nikdo nad ním nezlomil hůl, nikdo jej ze sboru nevyháněl – ale nikdo mu už také nepůjčoval.

Dát druhému šanci?

Nevím, jak to prožíváte Vy, ale někdy si člověk připadá, že je moc tvrdý a že je jako ten, kdo soudí toho druhého a přitom sám chybuje. Říká si, že by mu měl odpustit a dát novou šanci. Smazat ten dlužní úpis a znovu půjčit… znáte ty vnitřní pochybnosti?

Já je mám často. Tento text mi dává odvahu smazat dlužní úpis, ale nevystavovat další, abych toho člověka neuváděl znovu do pokušení a hříchu.

Závěrem

  • Církev, jak ji nacházíme v evangeliích, jak nám ji přináší Kristus, je především Boží království mezi námi. Je to nové společenství založené na odpuštění, zájmu o druhého o jeho spásu.
  • Není to společenství bezhříšných, ale společenství chybujících.
  • Cílem nového společenství není vlastní spravedlnost natož pak spravedlivé odsouzení a potrestání. Cílem je náprava plynoucí z milosrdenství.

Kontakt:

Telefon | +420 774 354 374

Email | lochotin@umc.cz

Ukázat na mapách | Přejít na Facebook

Adresa: Bolevecká náves 2016 / 2 | 323 00 Plzeň

Přihlášení

IČ | 66365988

© 2017 ECM Plzeň 1 - Lochotín